V poslední době zažíváme nebývalé útoky na samu podstatu profese advokáta. Čelíme totiž neustálým snahám o postupné prolamování pravidel advokátní mlčenlivosti. Často jde o plíživé a na první pohled nezřetelné pokusy, o to jsou ale nebezpečnější. Zdaleka přitom nejde jen o dopady, které mohou mít tyto změny na naši profesi. Nejdůležitější je, že pokud se nám nepodaří tyto tendence zastavit nebo alespoň zbrzdit, dojde k porušení základních lidských práv a nová pravidla osudově ovlivní postavení a možnosti těch, na kterých nám musí záležet nejvíce. Zcela normálních lidí, kteří hledají spravedlnost a ve většině případů ještě věří právu a jeho fungování. Podívejme se na několik takovýchto útoků z poslední doby. Aniž by se o tom nějak rozsáhleji diskutovalo, chystají se novely zákona o zpravodajských službách České republiky, zákona o Bezpečnostní informační službě, zákona o Vojenském zpravodajství a také daňového řádu.

Všechny tyto předpisy mají společného jmenovatele. Určití reprezentanti veřejné moci by jejich prostřednictvím získali přístup tu do našich datových schránek, tu do naší normální elektronické komunikace, tu by i po advokátech žádali nahlašování „podezřelých obchodů“. Zkrátka bychom se před jejich zkoumavým pohledem – v případě jejich zájmu – prakticky neubránili, i když bychom nedělali vůbec nic špatného, natož protizákonného. Podobně jako v případě kontrolního hlášení DPH by byly takto nasbírané informace zneužitelné a vážně by ohrožovaly dodržování povinnosti mlčenlivosti a důvěrnost komunikace mezi advokátem a jeho klientem. Pokud použijeme úplně normální slovník, zpravodajské služby i správci daně získají možnost nás dokonale špehovat. K čemu, když nebude docházet k ničemu nekalému? Jen tak pro jistotu? Předkladatelé zmíněných novel nejčastěji argumentují snahou o zajištění bezpečnosti. Jistě, bezpečnost je zcela nutná a musíme být připraveni na to, že vzhledem k současné situaci ve světě, nutně dochází a dojde k určitým posunům. Při jednoduchém poměření dvou důležitých hodnot – bezpečnosti a ochrany soukromí – se ale neubráníme dojmu, že právě ochrana soukromí bude těmito zásahy téměř popřena, a to, aniž by bylo vysvětleno, z jakých důvodů se tak děje a jakým konkrétním rizikům se předchází. K čemu jsou tyto změny, kromě všudypřítomného protikorupčního boje, dále dobré?

Přesvědčivá odpověď ve všech zmíněných předpisech chybí. Novely spojuje rovněž to, že jsou tato pravidla hodně obecná, povrchní a nepropracovaná, ale naopak přehnaně široká. Navíc je nám spolu s nimi, tu více, tu méně, podsouváno, že nesnesou odkladu a musí být přijata co nejrychleji. Nezakrývají se tím jen jejich skutečné cíle? Něco takového přece není v demokratické společnosti možné, a měli bychom to velmi hlasitě připomínat. V právním státu bychom měli jít spíše opačným směrem a spravedlnost a všechny její souvislosti zesilovat, než takto zeslabovat. Na poplach by měli volat i zástupci dalších právnických profesí. Není to přece úkol pouze pro Českou advokátní komoru a její členy. Tam, kde strčí veřejná moc uši mezi advokáty a jejich klienty, neuhájí své soukromí a výsady dlouhodobě ani ti ostatní. Tyto posuny by měla hlasitě odmítnout rovněž nejširší veřejnost, jde přece primárně o její vlastní zájmy. Co si nechá jednou vzít, už jí nikdo a nikdy nevrátí. Nejvyšší soudy navíc v poslední době svědomitě hlídají, aby se advokáti příliš „neutrhli ze řetězu“.

Vždyť nedávno Ústavní soud zcela jednoznačně stanovil, že související pravidla slouží prakticky výlučně zájmům klienta, nikoliv advokáta. Tak proč ji teď ničit neuváženými zásahy do obyčejných zákonů? Předkládané novely nemají v demokratickém a právním státu místo. Vždyť se stačí vrátit ke kořenům. I v této souvislosti totiž můžeme připomenout slova Benjamina Franklina: „Kdo vymění svobodu za trochu bezpečí, ten si nezaslouží svobodu ani bezpečí.

Mgr. Robert Němec, LL.M.